| Píše se rok cca 1460, reformace je v plném proudu a jako její květ neplánovaně rozkvétá nová a brzy významná církev Jednota Bratrská (M. Luther v té době ještě není na světě). Jan Amos Komenský popisuje pronásledování, kterému byla tato církev hned od začátku vystavena. Nejen od katolické církve, ale i protestanského krále Jiřího z Poděbrad a vůdce kališníků (husitů) kazatele Jana Rokycany, z jehož posluchačů se paradoxně zakladatelé JB rekrutovali. |
Nelíbili se ďáblu počátky nové církve, proto ukrutnou vzbudil bouřku, aby ji zahladil. Když se o té věci pověst roznesla, všude kněží v lidu nenávist vzbuzovali, křicíce „haste, haste jiskru, než z ní oheň vzejde“. Ano i sám Rokycana, což divné jest, v nepřítele se obrátil, za opovážlivou drzost to co učinili, pokládaje. Našli se mnozí, kteří před králem i před konzistoří rozličné na Bratry žaloby vedli. Byli proto někteří zajímáni a v žalářích drženi. Vyšli také otevřené listy, jménem královským i konzistoře poroučející, aby nikde v Čechách a na Moravě ti škodní lidé trpěni nebyli.
A tak Bratři ze všech stran nebezpečím obklíčeni, po lesích se rozptýlili, v jeskyních přebývali, i tam se obávati museli. Proto jedině v noci se odvážili zapalovati oheň k vaření, aby je vystupující kouř neprozradil, a usedajíce v krutém mrazu kolem ohně, oddávali se čtení Písma a zbožným rozmluvám. Když pak veliký sníh býval a oni pro nějakou pilnou potřebu sejíti se měli, tedy aby po šlépějích vyzrazeni nebyli, do jedněch a týchž šlépějí všichni stoupali. Poslední za sebou jedlovou větev táhl, že se ty šlépěje sněhem zasypaly a stop jiných nezůstalo, než jakoby nějaký sedlák ku potřebě své chvojku za sebou vlekl. Protože v takových skrýších a jamách bývali, na posměch je nepřátelé „jamníky“ nazývali.
A divným Božím řízením se to dělo, že čím více nepřátelé tu jiskřičku zadusiti chtěli, tím větší plamen se z ní vyskytoval. Zvláště když někteří z předních pánů, jako páni Krajířové, Kostkové, ze Žerotína, bratrským kněžím v péči duše své oddávali a ve svých městech jim sbory vzdělávali. Tak brzy potom, okolo léta 1500, do 200 sborů v Čechách a na Moravě měli.
Tak se naplnilo proroctví Matěje z Janova, zemřelého před celým stoletím, že povstane lid nepatrný, bez meče a vnější moci, jehož nepřátelé pravdy nebudou moci překonati.
Jan Amos Komenský, upraveno