Počátky Jednoty bratrské II.
| Píše se rok 1486 a pronásledování nové církve Jednoty Bratrské neustává. Bratři proto zkouší najít církev, ke které by se mohli připojit. Hledají marně. Tak nezbývá, než povzdechnout k Bohu… |
Vidouce tedy Bratři, že se jim předhazuje rozkol, a majíce obavy, že budou jednou vypuzeni z vlasti, vešli v poradu se svými ochránci, které měli již i z panského stavu a vyslali čtyři muže hledat někde lid čistě sloužící Kristu, k němuž by se mohli připojiti jako k pravé církvi Kristově. Šli tedy čtyři, opatřeni od pánů velmi štědrým cestovným. První měl prohlédnouti Řecko, druhý Moskevsko a Rusko, třetí Thrakii a Bulharsko, čtvrtý Asii, Palestinu a Egypt. Ti všichni po návratu domů podali zprávu jen o všeobecné veliké zkaženosti a že křesťané tonou v neřesti a pověrách.
Shromáždili se tedy Bratři a znovu uvažovali, co je třeba činiti. A aby alespoň před Bohem očistili prozatím své svědomí od výtky rozkolu, a také potomkům aby ukázali nějakou jistou cestu, ustanovili si zásadu: Vzbudí-li Bůh ještě kdekoliv zbožné učitele a obnovitele církví, že se k nim připojí.
Nejsouce si však jisti, odkud mají tyto zbožné muže očekávati, vyslali znovu posly do Itálie a Francie, aby navštěvovali shromáždění bratří Valdenských a poznali plněji jejich řády. Ale tito po návratu zvěstovali, že neviděli nic než tajně se skrývající zbytky zbožných lidí a upálení některých.
Shledali tedy dobří Bratří čeští, že nezbývá nic než povzdechy k Bohu za křesťanský lid a stálost i trpělivost ve snášení Božích zkoušek doma.
Jan Amos Komenský, upraveno
